Neofyty

Je známo, že říční údolí představují upřednostňované migrační koridory pro mnohé rostlinné druhy. Nepochybně prospěšná je pro existenci neofytů v MeziNárodním parku Thayatal/Podyjí skutečnost, že jsou biotopy Podyjí ovlivněny lidskými zásahy. Toto území bylo po dlouhou dobu zemědělsky a lesohospodářsky využíváno. Využívání luk bylo dříve mnohem intenzivnější, mnohá suchá stanoviště byla spásána. Přestože se oblast přestala již dávno využívat, dlouhodobé následky jsou stále přítomné. Závažný problém představuje i narušená ekologie Dyje a jejích břehů v důsledku stupňového provozu elektrárny Vranov. Rovněž výstavba cest a lesních silnic podporuje usazování neofytů.

Ve svém Atlase rozšíření cévnatých rostlin Národního parku Thayatal uvádí GRULICH (1997) přehled počtu druhů a jejich rozšíření v MeziNárodním parku Thayatal/Podyjí a jeho okolí. Zkoumané území o rozloze 227 km² je podstatně větší než celková plocha obou národních parků (77 km²). Z 1288 rostlinných druhů, vyskytujících se na zkoumaném území, je 116 neofytů. Jen málo z nich je problematických.

S ohledem na jejich ekologii, rozšíření a expanzivní tendenci jsou v národním parku za problematické druhy z odborného hlediska ochrany přírody považovány: Robinia pseudacacia, Impatiens glandulifera, Fallopia japonica, Heracleum mantegazzianum. Tyto jsou v MeziNárodním parku Thayatal/Podyjí považovány za invazivní druhy, jejichž populace se neustále rozrůstá. Protože expanze těchto rostlinných druhů vede k přeměně přírody blízké vegetace v nežádoucím měřítku, provádí se cílená likvidační opatření.

Trnovník akát (Robinia pseudacacia)

Rozšíření:

V Národním parku Thayatal se trnovník akát vyskytuje ojediněle. Hromadný výskyt je zaznamenán pouze pod Maxmiliánovou skalní plošinou a na hradním vrchu u Hardeggu. Tyto suché svahy podléhaly až do 50. let spásání. V okolí Maxmiliánovy skalní plošiny byl trnovník akát vysázen již před 2. světovou válkou, stáří nejstarších stromů činí více než 80 let. Důvodem vysazení akátu bylo s tím spojené upevnění strmého svahu a vysoká atraktivita pro včely. Oba hardeggské porosty akátu se masivně rozrostly zejména kvůli zastavení pastvy. Rozsáhlejší porost se nalézá také v lokalitě Steinerne Wand.

Management:

Poprvé se akáty v Národním parku Thayatal kroužkovaly v roce 2001 v oblasti Maxmiliánovy skalní plošiny a Steinerne Wand. Kroužkování se provádělo ihned po odkvětu, neboť energetické zásoby stromu jsou v tomto období velmi skromné. Stromy většinou reagují během několika týdnů shazováním listí. Přibližně dva měsíce po kroužkování začaly vyrážet přízemní pupeny. Vyrážet začaly i kořenové výhonky vzdálené několik metrů od kmene. Výhonky se osekaly - opatření, opakující se od té doby každý rok. Část populace již odumřela.

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)

Rozšíření:

Netýkavka žláznatá osidluje v MeziNárodním parku Thayatal/Podyjí výhradně břehy Dyje. Vedlejší toky Dyje nejsou v národním parku zasaženy, na horním toku potoka Fugnitz se však rostlina často vyskytuje na mnoha místech. Netýkavka žláznatá se v národním parku objevila teprve před několika lety: Výskyt tohoto druhu byl zaznamenán poprvé v roce 1995. Od té doby se však razantně rozšiřuje. Vyhovující stanoviště poskytují zejména širší pobřežní zóny s minimálním nebo zcela chybějícím porostem dřevin, které byly dříve z části využívány jako louka. Na úzkých a zastíněných pobřežních úsecích se dokázalo uchytit pouze několik jedinců. Rostlina se rovněž vyskytuje v nivních lesích se zastoupením vrb a olší, nicméně pouze v minimální populaci. Největší stanoviště netýkavky se rozvinulo na pobřežní nivě s porostem vysokých trvalek a na přilehlých úhorech v oblasti Langer Grund. Do roku 2001 se zde vytvořil téměř jednotný porost v délce 1.300 m s rozdílnou šířkou od 2 do 20 m. Na české straně řeky se rostlina s ohledem na dlouholetý management vyskytuje jen velmi zřídka. Proti proudu společné říční hranice se de facto podařilo rostlinu zcela vyhubit.

Management:

V českém Národním parku Podyjí je rostlina likvidována již od okamžiku, kdy zde byla poprvé objevena. Rozsáhlé porosty na rakouské straně však vedly k soustavnému znovuusazování této rostliny i na české straně. Správy obou národních parků se proto dohodly na koordinovaném zásahu. Po prvních zásazích v roce 2000 byla v roce 2001 provedena likvidační opatření po celém toku Dyje. Jednotlivé rostliny a menší porosty byly vytrhány ručně v červnu a září, větší porosty byly posečeny. Sečení porostů přineslo kýžený výsledek. Při vytrhávání lze menší a nerozkvetlé jedince lehce přehlédnout. Protože jsou některé úseky říčního údolí jen stěží pěšky dostupné, musela být likvidační opatření na některých úsecích provedena pracovníky NP Podyjí z lodi. Stávající management lze považovat za velký úspěch. Až na některé malé porosty tato rostlina z národního parku vymizela.

Křídlatka japonská (Fallopia japonica)

Rozšíření:

V Národním parku Thayatal se křídlatka japonská vyskytuje především v okolí obcí Hardegg a Merkersdorf. Pouze jediné stanoviště se nalézalo mimo lidská obydlí přímo v národním parku na břehu Dyje. Porosty křídlatky jsou relativně malé, rozloha kolísá mezi 4 m² a 100 m². V případě porostů poblíž obcí se vesměs jedná o silniční náspy s ruderální vegetací.

Management:

Sečením rostlin se docílilo podstatné redukce. Porost u potoka Fugnitz v Hardeggu byl téměř zlikvidován působením povodně. V českém Národním parku Podyjí byl v některých lokalitách nasazen herbicid.

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Rozšíření a management:

V roce 2006 se v národním parku poprvé objevili jedinci bolševníka velkolepého. Několik rostlin se nacházelo na břehu Dyje, jiné v oblasti krmení zvěře. Rostliny byly vykopány před tvorbou semen a odstraněny z národního parku.