Management přírodního prostředí

Cíle

Nejdůležitější cíle národního parku (IUCN, 1994 a 1999) jsou ochrana druhů a udržení genetické rozmanitosti, zachování blahodárných účinků životního prostředí jakož i turistického ruchu a rekreace. Kromě toho existují i sekundární cíle jako vědecký výzkum, ochrana divočiny, ochrana určitých přírodních / kulturních jevů a vzdělávání.
Za účelem jasného přiřazení managementových opatření jsou chráněná území, tedy i národní parky, často rozdělena do jednotlivých zón. Světový svaz ochrany přírody (IUCN) stanovil, že alespoň 75% plochy chráněného území musí být spravováno dle hlavního cíle. V Národním parku Thayatal tento hlavní cíl představuje ochrana druhů, zachování genetické rozmanitosti a rekreace.

Zonace

Nařízením Národního parku Thayatal byly definovány tři zóny. Opatření, přípustná v jednotlivých zónách, jsou popsána v Dolnorakouském zákoně o národním parku:

• přírodní zóna, v níž jsou na více než 90 %(!) celkové rozlohy trvale zakázány jakékoliv hospodářské zásahy
  
  
• přírodní zóna s managementovými opatřeními, v níž smí být i v budoucnosti prováděny ekologické zásahy na loukách a na strukturálně bohatých okrajích lesa, jako např. kosení luk k udržení cenných nezalesněných ekosystémů
  
  
• vnější zóna se stavbami jako např. historická zřícenina hradu Kaja, pro zajištění těchto objektů

Důsledky dřívějšího užívání

Na mnoha územích, která jsou dnes národními parky, člověk dříve více či méně intenzivně využíval přírodních zdrojů. Proto se při nabytí platnosti nařízení národního parku na cca 25% lesních porostů vyskytovaly nepůvodní nebo zdejšímu stanovišti neodpovídající druhy dřevin. K odstranění těchto změn uložil Zákon o národním parku v souladu s kritérii IUCN přechodné období, během něhož musí být tato opatření provedena. V Národním parku Thayatal činí tato lhůta s ohledem na jednotlivá území pět, deset nebo patnáct let (Nařízení o Národním parku Thayatal, 2000).