Renaturace lesa

Bohatství druhů v lesích národního parku

Hladká kůra buku lesního, sukovité duby a bílé břízy, stopy prasete divokého a borovice ohýbající se ve větru jsou jen zlomkem všech těch dojmů, které národní park nabízí. Národní park Thayatal je lesním národním parkem. 90% rozlohy parku pokrývají lesy. V západní, chladným atlantickým klimatem ovlivněné části dominují bukové lesní porosty. Vedle buku lesního zde lze spatřit i javor klen a vzácné druhy dřevin jako tis červený nebo jilm lysý. Jilm lysý, s nímž se lze opět setkávat častěji, je však silně ohrožen bělokazem jilmovým. V bylinném patru lesa rostou rostliny jako lilie zlatohlavá, lýkovec jedovatý, šťavel, kyčelnice cibulkonosná a jako zvláštnost i okrotice bílá.

Ve východní, panonským klimatem ovlivněné části lze na suchých a teplých jižních svazích nalézt dubovo-habrové lesy. Typickými zástupci suchého listnatého lesa jsou kamejka modronachová, klokoč, brslen bradavičnatý, třemdava a zapalice žluťuchovitá. Ve starých vyvrácených kmenech dubů dospívá larva roháče obecného a v rozlehlých dubových porostech českého Národního parku Podyjí loví tchoř stepní. Na území českého Šobesu roste sedm různých druhů dubů, jejichž výskyt je v národním parku, ale i celém Česku zcela jedinečný.

Topografie, sluneční záření a podloží jsou faktory biologické diverzity v Podyjí. Zvláštní jev představují tzv. suťové lesy. Především lípy, ale i hlubokokořenné dřeviny jako javor klen a javor mleč milují tyto kamenné až balvanité půdy a společně s lískou a srstkou tvoří zvláštní lesní společenství.

V letech 1999 a 2000 byla rakouská část národního parku podrobena průzkumu. Vyhodnocení dat z průzkumu ukázalo, že asi 4/5 lesní plochy pokrývají rozsáhlé přírodě blízké porosty. Přibližně 1/5 lesní plochy je osázena nepůvodními resp. zdejšímu stanovišti neodpovídajícími dřevinami. V těchto porostech byly intenzívním lesním hospodářstvím nahrazeny původní smíšené listnaté porosty jednotvárným jehličnatým porostem. V české části národního parku je podíl nepůvodních porostů o něco vyšší.

Celkem se v národním parku vyskytuje 16 různých typů potenciálních lesních společenstev.

V lese panuje perfektní koloběh živočišné a rostlinné říše. Člověk ne vždy domyslí, jak dalekosáhlé a zčásti i katastrofální následky může jeho konání a jednání v citlivé lesní ekologii vyvolat.

Potenciální přirozená lesní vegetace - zkrácená verze (NJ) [PDF 24kB]

Přeměna lesa

Národní park Thayatal si vytyčil za cíl přeměnu nepůvodních jehličnatých porostů. Přeměna probíhá v souladu s přírodou.
Větve, koruny stromů a hospodářsky nezužitkovatelné masy dřeva budou ponechány v porostu, čímž se zvýší podíl mrtvého dřeva. Nebudou se záměrně vysazovat nové stromy, neboť les národního parku se dostatečně samovolně omlazuje.

Jehličnany hrají v lesích národního parku podřadnou roli. Pouze borovice lesní a jalovec jsou autochtonní na skalnatých stanovištích, stejně jako jedle bělokorá a tis červený na jakostních půdách. Jehličnany jsou smíšeny s listnatým porostem a netvoří žádné čistě jehličnaté porosty. Jedině jedle bělokorá by byla s to zalesnit větší území resp. vytvořit společně s bukem lesním plošné smíšené lesy.

Vysoké stavy zvěře, lesohospodářský nezájem a vymírání jedlí v 80. a 90. letech minulého století bylo důvodem vymizení jedle z našich lesů. V samotných přírodě blízkých lesích Podyjí se sice nachází několik málo starých exemplářů jedlí, nicméně zde nenalezneme žádné mladé stromy. Proto lze hovořit o malé senzaci, když byly před dvěma lety na některých přeměněných plochách objeveny mladé jedle. Návrat jedle je působivým důkazem managementu lesa a divoké zvěře v posledních letech.

Ve starých porostech se provádí přeměna, a to formou těžby jednotlivých kmenů nebo v rámci celkového mýcení. Cizokrajné druhy stromů jako trnovník akát se kroužkují popř. douglaska tisolistá se zcela vykácí.

Smrkové porosty, napadené kůrovcem smrkovým, podléhají okamžité lesnické sanaci. V mladých porostech, např. v hustém smrkoví, jsou nutné větší zásahy ve formě silné probírky a prosvětlení, podněcující tvorbu přírodě blízké porostu.

Monitoring kůrovce smrkového (NJ) [PDF 314kB]

Šetrné zpracování

V národním parku probíhá přeměna lesa pokud možno šetrnou, ale také finančně efektivní cestou. Většina kácení se provádí tradičně motorovou pilou. K probírce smrkového houští a zahájení omlazení listnatých dřevin se nasazují harvestory. K odtahu slouží speciální lesní traktory a jeřábové vozy. Ojediněle se na odvoz dříví používají i tažní koně. Nasazení koní při odvozu dřeva by dal národní park přednost.

V České republice se pracuje z větší části tradičně s vlastním personálem a koňmi. Na velkých plochách byly již renaturační práce ukončeny a les byl ponechán sám sobě.

Renaturační opatření by měla být ukončena v roce 2014. Každoročně se přeměna provádí na cca 25 ha lesa. Po úspěšné renaturaci lesů národního parku má divočina zelenou.